Alfons Kováč

Být člověkem srdce

 
Být člověkem srdce
6. března

Naším březnovým hrdinou je salesián koadjutor Alfons Kováč (1919 - 1994). Svou neúnavnou poctivostí doplňuje mozaiku osobností, které zdobí 90 let přítomnosti salesiánů v České republice.

Alfons Kováč

"Pane, já sám nejsem nic, ale použiješ-li mě ty, mohu k něčemu být." (Alfons Kováč)

Alfonsův životopis si můžeme přečíst v knize Malé stádce. Zde bychom rádi uvedli to, co se tam „nevlezlo“ a co nám vykreslí jeho postavu řeholníka. To, co je vloženo do textu kurzívou, jsou jeho myšlenky, které se uchovaly v archívu – tři myšlenky jsou naše. Nevíme, jestli jsou plně jeho nebo jen upravené, ale víme, že Ali byl úředník. Co napsal, to platilo a to i žil.

Měl 30 let, když byl zatčen. Celý rok strávil ve vazbě a pak byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 11 let, 10.000,- Kč peněžitého trestu, 1 měsíc odnětí svobody náhradního trestu za nedobytnost peněžního trestu, konfiskaci jmění a ke ztrátě čestných občanských práv na 10 let. 23. listopadu 1951 byl převezen do Plzně.

V dotazníku uvádí:

  • Jakých úspěchů jste dosáhl v životě? Žádných.
  • Jaké neúspěchy a zklamání jste měl v životě? Žádné. Chystal jsem se do ošetřovatelské školy. Mé zatčení tomu zabránilo. Ošetřovatelství je mým ideálem.
  • Osobní záliby: četba, cestování, koupání, ošetřování, práce na zdravém vzduchu.
  • Jaké byly pohnutky Vaší trestné činnosti? Útisk církve v našem státě. Pane, já sám nejsem nic, ale použiješ-li mě ty, mohu k něčemu být.
  • Máte pocit viny? Pokud se týká zprostředkování uschování dokladů ano, jinak ne.
  • Jak hodláte napravit škodu, kterou jste společnosti způsobil? Pilnou prací. Mám být člověkem srdce a do toho výrazu vložit všechno své bohatství a všechnu jemnost.
  • Jaké nesnáze Vám vznikají odsouzením? Že se nemohu účastnit mše sv. a znemožnění věnovat se svým zálibám. Nedostatek pohybu mně neprospívá po stránce zdravotní. Omezení osobní svobody, nedostatečná lékařská péče, starost o své rodiče, kterým v jejich nedostatku nemohu být nápomocen. Náš život musí být čin pro druhého.
  • Jakému povolání se chcete věnovat po propuštění z trestu? Jít pracovat do továrny nebo do lesů, případně do hospodářství anebo do nemocnice. Rád bych šoferoval (udělal si šoferský kurs), anebo jako ošetřovatel do nemocnice.
  • Posuďte sebekriticky své vlastnosti: Jsem vznětlivý, nemám rád lidi, kteří si potrpí na zevnějšek, ale uvnitř jsou prázdní. Pane Ježíši Kriste, i Ty ses umýval: spojuji toto své umývání s Tvým umýváním. Dej mi milost, aby má duše byla tak čistá před Tvýma očima, jako je tělo čisté před očima mýma.

Posudek z věznice Mírov, 31. března 1955:

Odsouzený pracoval na různých úsecích práce a nyní pracuje od 12. 8. 1954 na montáži zámků, v měsíci prosinci splnil normu na 50 % a v únoru na 65 %. Odsouzený svým podprůměrným pracovním výkonem dává jasně najevo svůj záporný postoj k manuální práci již z toho důvodu, že jiní odsouzení, kteří nejsou kněží, plní normu na 100 % i daleko více přes sto procent.

Vybudoval Spáleniště doslova z popele, i když tomu vůbec nerozuměl. Byl ale schopný organizátor a dovedl řemeslníky sehnat a nadchnout pro práci na chalupě.

Odsouzený se projevuje během výkonu trestu jako zarytý nepřítel socialismu a velký příznivec Vatikánu. Říká, že když se zřízení postavilo proti církvi, tak on se postavil proti zřízení. Jmenovaný je úplně zkorumpovaný vyšší hierarchií. Prostřednictvím jiných kněží podporuje různé čachry a přiklání se k jejich názorům zaměřeným vůči zřízení. Odsouzený je zapřisáhlým nepřítelem našeho zřízení.

Jeho víra byla pevná a postoje neměnné.

Odsouzený během výkonu trestu byl 2× kázeňsky trestán. (23. května 1954 při provádění vycházky volal na odsouzené, kteří stáli u kantýny u IX. oddělení. Uložen trest: zastavení dopisů, návštěv a nákupů na dva měsíce. 31. března 1955 se odsouzený provokativním způsobem vyjádřil, že nebude pracovat déle jak 8 hodin. Po jeho výroku odmítlo asi 12 odsouzených práci přes čas. Určuji uvedeného ke kázeňskému řízení.)

Jmenovaný neuznává, že se dopustil trestního činu, a říká, že nemá čeho litovat. Co učinil, to prý činil na obranu zájmů církevních. Povahy je sebevědomé, domýšlivé, povýšenecké. Poměr k ostatním odsouzeným má kamarádský. (Je v kolektivu kněží.)

9. dubna 1954 žádá bratr odsouzeného František Kováč o podmíněné propuštění. Vyjádření z Mírova: chování jmenovaného ve výkonu trestu je méně ukázněné, byl 2× kázeňsky trestán, jeho pracovní morálka je špatná, pracuje nízko pod průměr a nejeví zájem o zvýšení pracovního výkonu. Je zarytým nepřítelem lidově demokratického zřízení a velkým přívržencem Vatikánu. Neprojevil dosud snahy po převýchově, a proto se podmíněné propuštění nenavrhuje.

Stanovil jsi mi trasu. Vede k věčnému životu, k přiblížení se k Tvé lásce. Dej, ať s radostí chodím po Tvých cestách, nefňukám nad každým puchýřem a bolesti únavou dovedu prožít s Tebou. Prosím Tě, ať i v tomto největším nečase se pevně držím směru, který mi dáváš. Dej, ať každý můj výlet má smysl Tvé vůle a s láskou k Tobě prožívám všechny kroky na cestě plné Tvých značek.

Posudek na odsouzeného ze dne 6. září 1956:

Je vychytralý, falešný, a proto nebezpečný. Choval se až dosud méně ukázněně, byl vícekrát napomínán pro různé menší přestupky a dvakrát kázeňsky trestán pro nedodržování kázně a pořádku. Mimo to má sklony k provokacím. Je-li potřeba, umí býti i úlisným a podlízavým. Charakterově je hodnocen jako nestálá a nespolehlivá povaha. Hodně čte marxistickou literaturu a této používá ke štvaní proti zřízení mezi spoluvězni. O kulturně-výchovnou práci nejeví zájem. Celkově je hodnocen jako podprůměrný, se špatnou pracovní morálkou, neuspokojivým chováním i vadným charakterem, o převýchovu zájem nejeví a výkon trestu po stránce převýchovné na něho nepůsobí žádoucí mírou.

Alfons se velmi zasloužil o pozdvihnutí a upevnění koadjutorského stavu v naší provincii. Pořádal čtyřikrát do roka setkání koadjutorů, na která všechny neúnavně zval. Snažil se také oslovovat mladé muže, kteří by dle jeho názoru byli vhodní jako koadjutoři, a měl je ke vstupu do Salesiánské společnosti. Bohužel tato činnost se mu příliš nedařila.

Úmysly na mše svaté, které Alfons pravidelně dával:

  • za osvícení Ducha sv. pro všechny zpovědníky;
  • za požehnání pro všechny, kteří pracují na chalupě Spáleniště;
  • za zanícení pro vedoucí mládeže;
  • za odsouzené ve věznicích;
  • za obrácení všech, kteří jsou proti křesťanství;
  • za spravedlivé vrácení majetku církvi a řeholním řádům.

Muž modlitby, řádu, poctivosti, vytrvalosti, pečlivosti a neúnavnosti. V 67 letech dostal Spáleniště jako úkol od pana inspektora. A to se přece neodmítá. Tak byl formován a vychován. Naposledy byl účasten loučení bulharských misionářů v Kobylisích.

Vladimír Kopřiva a Tomáš Kubalík